Giacomo Puccini: Manon Lescaut

Giacomo Puccini o sobě sám napsal, že je „vášnivým lovcem vodních ptáků, textů a žen“. Ženy také hrají v jeho hudebních dramatech jako hlavní hrdinky zpravidla tu nejdůležitější roli. Pucciniho přitahoval typ ženy, která se obětuje – a umírá, jako Mimi v Bohémě, Tosca, Madama Butterfly, sestra Angelica, Liu v Turandot i Manon Lescaut. Kvalitě libreta věnoval zcela mimořádnou pozornost. Spolupracoval se známými básníky Luigim Illicou a Giuseppem Giocosou: toto trio jeho nakladatel Giulio Ricordi žertem označoval za „svatou trojici“. Jejich spolupráce byla stejně úspěšná jako vyčerpávající a bouřlivá, protože Puccini měl na text ty největší nároky. Slavný francouzský milostný román Příběhy rytíře des Grieux a Manon Lescaut (1731), který napsal abbé Prévost, Pucciniho hluboce zaujal v roce 1889, nicméně jeho nakladatel Ricordi se jej snažil od zhudebnění odvrátit vzhledem k možné konkurenci s Massenetovou Manon z roku 1884. Puccini se ale nedal zviklat. Na rozdíl od Massenetova „francouzského způsobu s pudrem a menuety“ chtěl Prévostovu Manon vyjádřit „italským způsobem“ s „beznadějnou vášní“. Na cestě za tímto cílem vystřídal dokonce šest libretistů – od Ruggiera Leoncavalla až k Luigimu Illicovi a Giuseppe Giacosovi. Premiéra se konala 1. 2. 1893 v Turíně s naprostým úspěchem u obecenstva i kritiky.

V Čechách byla Manon Lescaut poprvé uvedena v Národním divadle v Praze 24. 4. 1894. V budově Státní opery Praha byla inscenována třikrát, 1. 11. 1923 za řízení Alexandra Zemlinského, 23. 6. 1932 (obojí v tehdejším Novém německém divadle) a 13. 3. 1980 (Smetanovo divadlo), což byla zatím i poslední inscenace Manon Lescaut v Praze.

Premiéra: 17. 5. 2007