Giuseppe Verdi: Rigoletto

Když Giuseppe Verdi (1813 – 1901) dostal v roce 1850 objednávku na novou operu od benátského divadla La Fenice, obrátil se se žádostí o libreto na Franceska Mariu Piaveho, s nímž už pracoval na operách Ernani, I due Foscari, Macbeth, Il Corsaro a Stiffelio. Poměrně rychle se rozhodl pro hru Le Roi s’amuse (Král se baví) od Victora Huga, i když si byl dobře vědom rizika, které sebou námět přinese. Hugova hra byla stažena ihned po premiéře 22. 11. 1832 v pařížském Théâtre Français – censoři v popisovaných eskapádách francouzského krále Františka I. spatřovali urážku panujícího krále Ludvíka Filipa – a Hugovi nepomohl ani soud; hra byla zakázána plných 50 let. Verdi a Piave nedopadli v Itálii o nic lépe: cenzura benátské policie považovala námět za „nevkusně nemorální“ a „urážku královského majestátu“. Nakonec došlo ke kompromisu: z francouzského krále se stal italský mantovský vévoda, původní místo vraždy, jeskyně, bylo nahrazeno krčmou apod., avšak to podstatné, charaktery postav i dramatické situace zůstaly zachovány. Původní pracovní název La maledizione (Kletba) změnil nakonec Verdi na Rigoletto, podle postavy, která ho tolik v Hugově hře upoutala: hrbáč, mrzák s výsměchem na rtech a úzkostí v duši, jenž dobře ví o nesprávnosti své služby zhýralému vévodovi, a proto tak hluboce prožívá kletbu, která padla na jeho hlavu. Světová premiéra 11. 3. 1851 v Benátkách byla jednoznačným triumfem a vévodův cynický popěvek „La donne è mobile“ (Ó jak je měnivé to srdce ženy) si příštího dne zpívali lidé na ulicích.

Na jevišti budovy Státní opery byl Rigoletto uváděn od počátku její existence. Poprvé zde zazněl 21. 5. 1888 v tehdejším Novém německém divadle, v dalších sezonách lákal publikum mj. i atraktivními zahraničními hosty v čele s legendárním Enrikem Carusem (4. a 10. 5. 1904). Za éry Smetanova divadla byl Rigoletto nově nastudován čtyřikrát, přičemž poslední inscenace (14. 1. 1988) v režii Karla Jerneka vstoupila po osamostatnění Státní opery Praha i do jejího repertoáru a udržela se na něm až dodnes. Novou inscenaci hudebně nastuduje Oliver Dohnányi, režie se ujme umělecký ředitel Teatro Massimo v Palermu Lorenzo Mariani, scénu a kostýmy navrhne William Orlandi, který spolupracuje s mnoha významnými operními domy (Neapol, Ženeva, Palermo, Milán, Frankfurt nad Mohanem, Glasgow, Antverpy, Paříž, Barcelona, Berlín, Curych, Tokio, Buenos Aires ad.).

Premiéra: 10. 3. 2011