Antonín Dvořák: Rusalka

Svou předposlední operu – Rusalku – komponoval Antonín Dvořák v mimořádně příznivé tvůrčí pohodě. Text básníka, dramatika, libretisty a režiséra Jaroslava Kvapila (1868–1950) se mu nejen velmi líbil, ale navíc jej zaujal i svým nezastíraným obdivem ke Karlu Jaromíru Erbenovi, neboli k básníkovi, který byl Dvořákovi i Kvapilovi velmi blízký. Operu skládal z velké části ve svém milovaném letním sídle na Vysoké u Příbrami, s nedalekým lesním jezírkem pod starými stromy, zeleným paloukem a výhledem na novorenesanční zámeček svého švagra, hraběte Václava Kounice, kde našel pro práci na pohádkové opeře ideální prostředí. Není divu, že operu dokončil během pouhých 7 měsíců. Ve zhudebnění příběhu o vodní víle Rusalce dosáhla Dvořákova tvůrčí genialita svého vrcholu. Kouzlo pohádkové atmosféry ho inspirovalo k vytvoření osobité, barevné impresionistické hudby, plné melodické fantazie a mistrovské instrumentace. Svou hudbou dokázal neobyčejně sugestivně vyjádřit hru vln i odlesk měsíčního svitu na jezerní hladině i neopakovatelné kouzlo pohádkového snu.

Nastudování Rusalky ve Státní opeře Prahy se ujal stejný tým, který je podepsán i pod mimořádně úspěšnou inscenací Bizetovy Carmen (premiéra 11. 3. 2004): filmový režisér Zdeněk Troška, scénograf Milan Ferenčík a kostýmní výtvarník Josef Jelínek.

Premiéra: 5. 5. 2005

Ohlasy v tisku