Balet

Členové baletního souboru

Baletní soubor Státní opery Praha

Balet Státní opery Praha vznikl na začátku sezony 2003/2004 včleněním Pražského komorního baletu do souboru Státní opery a doplněním nových členů a stálých externích spolupracovníků. Zrodil se tak středně velký ansámbl, jehož vedením byl pověřen Pavel Ďumbala. Vedení baletu Státní opery Praha se ujal v červnu 2003 se záměrem vybudovat z něj těleso schopné konkurovat jak kvalitou tanečníků, tak repertoárem nejprestižnějším domácím tělesům. Od komorních složených večerů odrážejících moderní taneční trendy se repertoár souboru postupně rozvinul do větší šíře, přibyla především řada velkých celovečerních titulů.

Od sezony 2010/2011 vede soubor Hana Vláčilová. Bývalá sólistka Národního divadla patří k nejvýznamnějším osobnostem českého baletu. Během úspěšné kariéry ověnčené několika mezinárodními cenami ztvárnila desítky postav převážně klasického repertoáru a do mysli diváků se zapsala jako znamenitá balerína nadaná muzikálností, přirozeným hereckým projevem i vynikající taneční technikou. Se souborem Státní opery Praha spolupracuje již od roku 2005 jako pedagog a baletní mistr, v roce 2007 se jako choreograf a režisér spolupodílela na nastudování Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovského a její klasická verze Adamovy Giselle se stala jedním z nejnavštěvovanějších titulů Státní opery Praha. Pod vedením Hany Vláčilové soubor dokazuje, že je hoden samostatné existence a má v Praze své nezastupitelné místo.

Stylově dnes soubor obsáhne všechny tři základní proudy: klasiku, neoklasiku i moderní tanec. Klasický balet v jeho nejčistší petipovské formě reprezentuje Čajkovského Labutí jezero a Adamova Giselle, na pomezí klasiky a neoklasiky stojí Prokofjevova Popelka. S baletním souborem spolupracoval také jeden z nejúspěšnějších evropských choreografů současnosti Yuri Vámos, který ve své verzi Čajkovského Spící krasavice přetransformoval klasický pohádkový námět ve velkolepé taneční drama. Neoklasiku reprezentují celovečerní inscenace Libora Vaculíka Dáma s kaméliemi na motivy známého románu A. Dumase mladšího, Sen noci svatojánské vycházející z nesmrtelné Shakespearovy komedie nebo baletní podoba slavného Lerouxova milostného hororu Fantom Opery. Moderní taneční principy se odrážejí v první taneční verzi kompletního Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast v choreografii Jána Ďurovčíka a inscenace Time of Pain/Čas bolesti v choreografii šéfa baletu v německém Zwickau Bronislava Roznose.